Dobrý den, milovníci prken, co neznamenají jen jediný svět!
Zdraví vás mladý divadelní soubor Mrsťa Prsťa z Kouřimi a přeje vám příjemné chvíle listování našimi stránkami. A najdete-li někdy cestu i na naše představení, tak i dobrou zábavu!
Tři veteráni
 "...a konci si všichni na jevišti i v hledišti rádi zazpívali známé Není nutno“. -Kolínský deník-


I pro mladé herce je závěrečný potlesk tou nejkrásnější hudbou, jaká může být

    Kouřim – Devatenáct žáků literárně-dramatického kroužku při základní umělecké škole připravuje nové představení – pohádku Tři veteráni.
    Pohádka bude barevná (s barevnými kostýmy a barevným pozadím), pohádková (nikoliv moderní, ale klasická) a proložená živou hudbou.
    Na sklonku roku také členové „dramaťáku“ bilancují. Úspěšnou se stala jejich pantomimická pohádka Arabela, která měla premiéru v březnu. Před ní nazkoušeli hru Mach a Šebestová, jež se hrála téměř desetkrát. Jen v Kolíně ji vidělo kolem 1200 dětí.
    „Dnes kroužek navštěvují ti nejlepší, kteří jsou přesvědčeni, že chtějí dělat divadlo. Chtějí hrát a chtějí si hrát. Ačkoli jsou to mladé slečny nebo mladí pánové, nevadí jim, když se na jevišti objeví jako skřítkové, když hrají staré babky, čarodějnice, prostě role, které nejsou reprezentativní,“ vysvětlil vedoucí literárně-dramatického kroužku Martin Drahovzal.
     „Děti se také naučí vystupovat před lidmi, naučí se mluvit tak, aby jim bylo rozumět, aby si uvědomovaly, co říkají, a dokázaly lépe vážit slova. Hraní jim také trochu zvedne sebevědomí. Hraní jim přináší samozřejmě také to, co přináší divadlo každému, tedy obrovský rozvoj fantazie. Divadlo rozvíjí schopnost společné práce. Je to kolektiv, kde se jeden na druhého může spolehnout a dohromady vytvoří něco skvělého. Nechybí tu pochopitelně ani vlastní skvělý zážitek, který pochopí jen ten, kdo jednou vylezl na prkna, co znamenají svět, a poprvé uviděl obličeje lidí, jež se přišli podívat na představení, poprvé uslyšel, jak se smějí, uslyšel jejich reakce, a pokud se představení povedlo, tak i závěrečný potlesk, jenž je tou nejkrásnější hudbou, jaká může být. To všechno tito malí herci poznali,“ dodal.
    A jak to vidí mladí herci?
    „Hraji už od mateřské školky. Tady na dramaťáku můžeme dělat spoustu zajímavých věcí, ke kterým bychom se jinak nedostali. Můžeme tu být čímkoli, čím ve skutečnosti nejsme. Taky je tu skvělý kolektiv. Chtěla bych hrát až do dospělosti, i když nejspíš stále jen amatérsky,“ řekla Radka Pšeničková, studentka kvarty gymnázia.
    Irenu Pštrossovou z 8. třídy základní školy baví si na někoho hrát, dělat hlouposti. Stejně jako Radka, i Irena hraje raději záporné role. „Na dramaťák bych chtěla chodit dál, i za cenu toho, že bych po skončení školy musela dojíždět,“ prozradila. Zuzana Pšeničková ze 4. třídy základní školy chodí na „dramaťák“ druhým rokem a má ráda krátké bláznivé scénky.

Jana Martinková, Kolínsko, 19. 12. 1998.


„Obrácené“ divadlo aneb malí herci velkým divákům
Hodnocení /  Publikum mělo možnost zhodnotit výsledky celoroční práce mladých adeptů herectví

    Kouřim – Více než půl stovce diváků předvedli žáci literárně-dramatického oboru ZUŠ pod vedením Martina Drahovzala dvouhodinové pásmo složené z improvizovaných scének ze života dospělých, kterým byla také velká část programu určena. Soudě podle smíchu, potlesku i vlastních slov se „pobavili lépe než na leckterém představení hraném dospělými herci.“
    S úspěchem se setkaly i improvizované živé obrazy, jejichž náměty si mohlo volit samo publikum, a také skeče, ukazující, jak moc může člověk říct jednou větou a kolik emocí jí lze vyjádřit.
    Nejmladší skupina pak představila svou variaci na Perníkovou chaloupku, sestavenou z reklamních sloganů. A aby se nenudily i přítomné děti, byla pro ně připravena pohádka Tři veteráni, na jejímž konci si všichni na jevišti i v hledišti rádi zazpívali známé „Není nutno“.

mar, Kolínský deník, 19.6. 1999.
               MRSťA PRSŤA Kouřim, e-mail: Mrsta.Prsta@seznam.cz