Dobrý den, milovníci prken, co neznamenají jen jediný svět!
Zdraví vás mladý divadelní soubor Mrsťa Prsťa z Kouřimi a přeje vám příjemné chvíle listování našimi stránkami. A najdete-li někdy cestu i na naše představení, tak i dobrou zábavu!
Romeo a Julie + Od La Platy k Fergussonu
  "...formou velké zkratky a montáže hledají svou generační výpověď..." - Větrník -

 

Z dětského divadla dospěli v mladé herce

    Kouřim – Dětské divadlo Mrsťa Prsťa předvedlo nabitému kinosálu premiéru své nové hry Romeo, Julie a tak dál. „Jsem ráda, že pod vaším vedením dospěli,“ řekla o mladých hercích na adresu režiséra Martina Drahovzala jedna z maminek poté, co diváci zhlédli nikoliv dětské školní divadlo, ale „dospělácké“ představení, které je, některé ani ne málem, rozplakalo. Při příležitosti premiéry připravil Martin Drahovzal také výstavu s názvem Deset let dětského divadla v Kouřimi, sestavenou z fotografií, rekvizit a drobných vzpomínek na představení.


mar, Kolínský deník, 17. 6. 2000.

 

Mrsťa Prsťa, děti a Romeo

    Deset let hraní, osmnáct premiér a šedesát pět představení, to je bilance dětského divadla v Kouřimi, které v posledním roce znáte spíše pod jménem Mrsťa Prsťa.
    Divadlo se už od svých počátků zabývalo „tak trochu jinými“ tématy než bývá u podobných dětských kolektivů zvykem. Ať už to byla werichovská Líná pohádka (1991), komedie o námořnících Jak jsme objevili Ameriku (1992), příběh o Machovi a Šebestové Utržené sluchátko (1991, 1996) nebo Ančalinka, markýza úklidu (1995) řádící ve špinavém království a své diváky si našly i Datlíkovy pohádky (1995). Divadlo se nevyhýbalo ani klasickým pohádkám, ale i ty byly opět svérázně zpracovány (Sněhurka (1992, 1997), Arabela (1998), Perníková Chaloupka (1999) či Tři veteráni (1999)).
    Součástí divadelní práce byly i letní tábory v Maršovicích na Benešovsku, jejichž náplní bylo opět hraní divadla. Na nich vznikla další představení Dějiny divadla či Noc na Karlštejně.
    Rok 1999 znamenal zásadní zlom v dějinách kouřimského dětského divadla.
Dosud bezejmenný soubor si vybírá s ironií sobě vlastní jméno Mrsťa Prsťa a pod touto hlavičkou se vydává hrát i do okolních měst. Vznikají představení Tři veteráni, pásmo Takoví jsme… a zejména Noc na Karlštejně, která ukazuje, jak vypadá práce divadelního souboru. S tímto představením se Mrsťa Prsťa letos také vítězně účastní okresního kola dětských divadelních souborů v Kolíně a postupuje do regionu.
      Zároveň s těmito „zájezdovými“ aktivitami se členové souboru aktivně účastní akcí pořádaných Domem dětí a mládeže v Kolíně (Strašidelný ostrov, Mikulášská) a pracují na prvním vážném představení inspirovaném shakespearovskou tragédií. V červnu je výsledek této práce představen v premiéře jako Romeo, Julie a tak dál…
    Soubor, kterým za deset let jeho činnosti prošly desítky dětí z Kouřimi i okolí, se tímto představením stal plnohodnotným divadlem s vyzrálými mladými herci, kteří dokáží diváky rozesmát i rozplakat. Pokud se budete o divadle Mrsťa Prsťa a lidech kolem něj chtít dovědět víc, navštivte v září výstavu „Deset let (našeho) dětského divadla v Kouřimi“.
    Náš první pokus zvládnout nejznámější Shakespearův příběh se mnohým zdál v počátcích přinejmenším bláznivý. Málokdo chtěl uvěřit tomu, že by patnáctileté „děti“ mohly poselství „velkého Alžbětince“ předat dál. My jsme si věřili a naše víra byla odměněna vaším dlouhotrvajícím aplausem při premiéře.
    Doufáme, že stejně tak se vám budou líbit i reprízy Romea, které chystáme na podzim, a po nich i další premiérová představení.

Martin Drahovzal, Kouřimský zpravodaj, č. 14, 2000.

Kouřimské děti jely za zábavou i náměty
Aktualita / Divadelní soubor Mrsťa Prsťa se i letos nechal inspirovat zajímavými představeními

    Libice n. C. – Divadelní soubor Mrsťa Prsťa, působící na kouřimské základní umělecké škole již deset let, jezdí pravidelně každý podzim do Libice nad Cidlinou, aby na festivalu jeho členové nasbírali inspiraci pro svou další činnost.
    Vloni se jim stala tvůrčím impulsem olomoucká Maryša, která v nich svým expresivním dramatickým nábojem probudila chuť „sáhnout“ si na vážné téma. „Pustili jsme se potom do Shakespearova Romea a Julie. Byl to pro nás velký zážitek, ovšem velmi náročná práce, zejména na psychiku. Letos bychom chtěli zkusit něco parodického, a tak jsme se přijeli do Libice především pobavit,“ řekla Eva Hovorková při sobotní návštěvě festivalu.
    Proto Kouřimáky ze sobotní nabídky nejvíce zaujaly komediální a hravé pohádky královéhradeckého divadla Drak a plzeňské Alfy, které vyvolávaly v publiku salvy smíchu.
    Svůj celodenní výlet soubor pravidelně spojuje s návštěvou libického slavníkovského hradiště, kde mladí konfrontují své školní vědomosti o počátcích české státnosti s archeologickou realitou. „Hradiště má zvláštní atmosféru, zejména, když je slunečný den jako dnes,“ usmívala se Radka Pšeničková při procházce okolo hradištního kostela.
    Z Libice si letos Kouřimští odvezli opět řadu zážitků, které by rádi zúročili ve své práci v právě začínajícím divadelním roce. Starší skupina, která má v plánu se svým novým představením Romea a Julie hostovat v Kolíně, Sázavě, Kostelci i opět v rodné Kouřimi, se chystá na parodický pohled na western. Mladší skupinu čeká pětice kouřimských pověstí, které by opět měly mít humorný nádech a mohly by se stát i jednou z atrakcí příští turistické sezony v jejich rodném městě. „Věříme, že si při zkoušení užijeme spoustu legrace,“ svěřila se Zuzka Pšeničková.
     A na příští libický festival a jeho příběhy, které jim ukázaly další možnosti divadelní práce, se těší už teď.

Martin Drahovzal, Kolínský deník, září 2000.

Divadelní přehlídka představila klasiky
Akce / Okresní kolo soutěže umělecých škol mělo podle organizátorů vysokou úroveň.

    Pečky – Čtyři desítky dětí ze zdejší základní umělecké školy, a také škol v Kolíně a Kouřimi, porovnávaly dramatický um v okresním kole soutěže divadelních kolektivů.
    „Soutěž literárně dramatických oborů těchto škol se koná jednou za tři roky a střídají se v ní navíc kolektivy a jednotlivci. Okresní přehlídka je svým obsahem i počtem zúčastněných nejobsáhlejší z celého Středočeského kraje. V některých okresech totiž divadelní ani recitační soubory na školách nemají nebo nedosahují soutěžních kvalit. Navíc, pokud mohu z již zhlédnutých představení posoudit, je úroveň této soutěže velmi vysoká,“  řekl hlavní organizátor Luboš Zajíc.
    Místní soubor Pecky Pečky představil porotě i divákům z řad soutěžících Čapkovu Pošťáckou pohádku a Werichovu Lakomou Barku v hravém balení s živou hudbou. Naproti tomu kolínští recitátoři vedení Helenou Malehovou a Jiřinou Chlumskou přivezli pásmo sestavené z Puškinova Evžena Oněgina Byla dívka, byla zamilovaná a dvě drobné hříčky Jak na Šumavě obři vyhynuli a Slepičí maturita. Kouřimské divadlo Mrsťa Prsťa dorazilo s inscenací Romeo, Julie a tak dál, s níž v sobotu navíc postupuje do regionálního kola dětských divadel ve Stochově.
    Porotci z každé kategorie vybrali jedno představení na krajskou přehlídku v Pečkách, kde se objeví i všechny tři zúčastněné školy.
    Pořádání soutěže komplikovaly drobné nesrovnalosti, kvůli nimž bylo nutno posunout termín jeho konání. „Organizace totiž přešla na nově zřízená Pedagogická centra, která ještě nefungují tak, jak by bylo pořeba, takže došlo k jistým zmatkům, které jsme ale nakonec ustáli a soutěž proběhla k všeobecné spokojenosti,“ řekl na závěr Zajíc.
    Kouřimák Lukáš Koťátko dodal: „Bylo fajn vidět ostatní soubory, jak se u nich hraje divadlo a nechat se jimi inspirovat. Zejména z kolínského Oněgin si všichni odvážíme obrovský zážitek.“

Martin Drahovzal, Kolínský deník, duben 2001.

Divadelní Kouřim převezla Pečky

    Na svátek Valérie se v Pečkách konalo oblastní kolo soutěže literárně dramatického oboru základních uměleckých škol  v kolektivním projevu. Porota musela vybrat postupující do celostátního finále v Turnově z devíti vystupujících z Kolína, Peček, Kouřimi, Poděbrad, Mnichova Hradiště, Kralup nad Vltavou, Mladé Boleslavi a Rakovníka. I přes poněkud stísněné podmínky vládla po celý den skvělá atmosféra. Postup si nakonec zajistily soubory z Kralup nad Vltavou s představením Kavárna literárních poklesků a z Kouřimi pod vedením Martina Drahovzala s shakespearovskou úsměvnou moralitkou Romeo, Julie a tak dál. Kolínská ZUŠ předvedla Puškinova Oněgina v pásmu Byla dívka, byla zamilovaná a zrecitovala pohádku Jak na Šumavě obři vyhynuli. Pečky po svém zdramatizovaly Pošťáckou pohádku Karla Čapka. Kvůli náročné organizaci nestačil tajemník soutěže, jinak soukromý zemědělec Luboš Zajíc, zasít ječmen.

meč. zaj., Kolínský pres, duben 2001.

Na národní kolo postoupil kouřimský Mrsťa Prsťa
Přehlídka / O prvenství se utkalo devět dětských kolektivů ze středních Čech.

    Pečky – Devět divadelních souborů z celých středních Čech přijelo do Peček porovnat herecké dovednosti a um na oblastní kolo soutěže literárně-dramatických oborů základních uměleckých škol.
    „Zušky pořádají soutěže svých oborů každoročně, ale na literárně-dramatické se dostane vždy jednou za tři roky, a to se navíc musí pravidelně střídat jednotlivci a kolektivy. Ve výsledku se tedy dětské soubory mohou zúčastnit vždy po šesti letech,“ vysvětlil tajemník soutěže Luboš Zajíc.
    Letošní skladba byla pestrá, takže čtyřčlenná porota, která pečlivě sledovala jednotlivá představení si vůbec nestěžovala na nudu. Dopolední část programu zahajovaly pohádky. Nejprve Werichova Jak na Šumavě obři vyhynuli v provedení kolínských recitátorek Jiřiny Chlumské a po ní Čapkova Pošťácká pohádka pečeckých Pecek.
    Poděbradští středoškoláci zaujali publikum krátkou „depresivní“ hříčkou Zvony o bizarním sanatoriu na utracování lidí a dívčí soubor z Mnichova Hradiště se o totéž pokusil dramatizací pohádky Havrane z kamene. Celý blok uzavřel kolektiv Jiřiny Lhotské z Kralup nad Vltavou na dospělého diváka zaměřenou Kavárnou literárních poklesků podle Stephena Leacocka.
    Odpoledne odstartoval kouřimský Mrsťa Prsťa se svojí variací na shakespearovské téma Romeo, Julie a tak dál, na jehož středověkou tématiku navázal artušovský příběh O krátkém plášti z Rakovníka a Stvoření světa z Mladé Boleslavi. Program uzavřeli opět Kolíňáci, tentokrát pod vedením Heleny Malehové, kteří do Peček přivezli pásmo z Evžena Oněgina Byla dívka, byla zamilovaná.
    „Úroveň soutěže byla velmi dobrá. Jak co do výběru textů, tak zpracování. Přesto jsou ještě určité mezery v práci pedagogů, kteří s dětmi jejich inscenace vytvářejí. Někdy chybí důslednost v dodržování dramatických pravidel, někdy je to vedení mladých herců. Ale celkově bylo na většině souborů vidět, že hrají divadlo s velkou chutí  a invencí,“ dodal předseda poroty Karel Vostárek z katedry dramatické výchovy pražské DAMU.
    Na postup do národního kola v Hradci Králové byl po devítihodinovém maratonu nakonec vybrán kouřimský soubor Mrsťa Prsťa a s kolektivem z Kralup nad Vltavou nominován na národní kolo, které se uskuteční v Hradci Králové.
   
Martin Drahovzal, Kolínský deník, 20. 4. 2001.

 

Mrsťa Prsťa jede opět reprezentovat na národní kolo

    Dětský divadelní soubor Mrsťa Prsťa, který o sobě už několik let dává vědět nejen novátorskými inscenacemi, ale i účinkováním na řadě kulturních akcí v Kouřimi i okolních městech, opět zabodoval na dvou divadelních přehlídkách. A oboje stihl v jediný dubnový víkend. 
    Po vítězství v okresním kole dětských dramatických souborů postoupil na regionální soutěž a odtud si odvezl za svou westernovou parodii Od La Platy k Fergussonu zvláštní cenu za inscenaci. Den předtím se ale soubor účastnil jiné regionální přehlídky konané v nedaleké Sadské – Klicperových divadelních dnů. Přestože šlo o přehlídku dospělých amatérských souborů, přihlásili se náctiletí Kouřimáci s představením experimentálně složeným z obou dvou jejich aktovek – dramatu Romeo, Julie a tak dál a již zmíněného westernu Od La Platy k Fergussonu. Organizátoři se nejprve tvářili nedůvěřivě na „tak mladý soubor“,  jak často opakovali, ale jejich pochyby se rapidně změnily po zhlédnutí kouřimského představení, po němž následoval nekončící aplaus. Musím osobně přiznat, že jsem tady od svého souboru viděl jedno z nejlepších představení obou her, a to přesto, že po psychicky náročném dramatu, který byl zahrán tak, že s něj mrazilo, vyrazili po patnáctiminutové přestávce na jeviště s přesnou a rozesmátou parodií. Klobouk (snad přímo širák) dolů.
    A tak díky této formě přehrál kouřimský mladý soubor všechny dospělé ochotníky z regionu. A došlo na má ironická slova, že v Sadské na Kouřim dlouho nezapomenou. Při slavnostním vyhlašování cen získal totiž soubor Mrsťa Prsťa z Kouřimi dvě nominace na nejlepší herečky pro Hanku Borovou a Kristinu Hejdukovou, ale také tři ze čtyř hlavních cen – cenu za nejlepší ženský herecký výkon pro Radku Pšeničkovou za Julii, cenu za režii a cenu za inscenaci. A také postup na národní kolo amatérských divadelních souborů ve Vysokém nad Jizerou, který se koná letos na podzim. Tam pojedeme obhajovat tezi, že v Kouřimi se dělá dobré divadlo a ostatní kraje s ní musí do budoucna počítat.

Martin Drahovzal, Kouřimský zpravodaj, 2001.

Kouřimské divadlo Mrsťa Prsťa dosáhlo republikového uznání

    Mladý soubor se svojí inscenací Romeo, Julie a tak dál, kterou během deseti repríz  v Kouřimi, Kolíně, Čáslavi, Stochově i Hradci Králové vidělo kolem 1200 diváků, bodoval letos hned na několika přehlídkách. V soutěži recitačních a divadelních souborů se v dubnu probojoval do regionálního kola ve Stochově u Rakovníka, kde se umístil na druhém místě. V soutěži dramatických kolektivů základních uměleckých škol pak postoupil Mrsťa Prsťa až do národního kola v Hradci Králové, kde reprezentoval Kouřim první červnový víkend. Během tří přehlídkových dnů zhlédl kouřimský soubor přes dvacet představení toho nejlepšího, co vzniklo v uplynulém roce na uměleckých školách a sám si z Hradce odvezl Uznání za inscenaci.
    Mrsťa Prsťa už dnes není “jen“ dětským divadlem při základní škole, ale samostatným souborem, jehož aktivity přesahují rámec školy, města, ale i dětského divadla jako takového. O tom svědčí nejen spolupráce s Domem dětí a mládeže Kolín na jeho akcích, ale také s regionálním muzeem, s nímž se členové souboru divadelně podíleli na výstavách Milénium, Baroko na Kolínsku i při přípravě Barokního dne v Kouřimi. V srpnu všechny čeká tradiční divadelní tábor, kde budou zdokonalovat svou schopnost improvizace. S dalšími aktivitami Mrsti Prsti se budete moci seznámit už v září při dnu evropského dědictví, a také během posvícení, kdy se představí novou westernovou inscenací Od La Platy k Fergussonu. Přijďte se podívat a uvidíte, že vám před očima vyrůstají talentovaní herci, s nimiž bude dobré v budoucnu počítat.

Martin Drahovzal, Kouřimský zpravodaj, červenec 2001.

V premiéře rozesmál parodický western

    Kouřim – V premiéře s představilo zdejší mladé divadlo Mrsťa Prsťa svou parodickou studií brakové literatury sešitových Rodokapsů Od La Platy k Fergussonu, vzniklou během improvizací na westernová témata.
   „Bylo to velmi příjemné představení s inteligentním, hravým humorem. Nepříznivé počasí sice donutilo valnou část Kouřimáků zůstat doma, ale ti, kteří dorazili, byli spokojeni. Budeme se proto těšit na jejich další akce během roku a samozřejmě i při příštím posvícení,“ dodala starostka Zuzana Chmelová.

dra, Kolínský deník, 18. 9. 2001.

Soubor Mrsťa Prsťa odjel na přehlídky

    Kouřim – Mladý amatérský soubor Mrsťa Prsťa včera absolvoval divadelní přehlídku v Sadské a dnes odjíždí na regionální kolo Dětské scény do Stochova. Na obou soutěžích vystoupí kouřimští herci se svou westernovou parodií Od La Platy k Fergussonu, s níž nedávno vyhráli okresní kolo dramatické soutěže v Kolíně.
    „V Sadské navíc zkusíme experiment. Chceme totiž uvést hned dvě věci za sebou v jednom bloku. Nejprve drama, tedy našeho Romea a Julii, a po přestávce parodii, tedy La Platu. Uvidíme, co to udělá s námi i s diváky,“ poznamenala Radka Pšeničková, představitelka obou hlavních ženských rolí.

(dra), MF Dnes, 2002.



Do národního kola pojedou herci divadla Mrsťa Prsťa

    Kouřim – Zdejší amatérský soubor Mrsťa Prsťa překvapil pořadatele divadelní přehlídky Klicperovy dny v Sadské svými inscenacemi, díky nimž získal v závěru hned tři ze čtyř hlavních cen. „Byl to pro nás nečekaný objev. Hráli již v pátek a nasadili vysokou laťku. Jejich zpracování Shakespeara bylo úžasně emotivní a pak nás rozesmály parodií na westerny,“ řekl šéf přehlídky Jiří Jeník.
    „Byl to experiment, když jsme se přihlásili na přehlídku pro dospělé a zároveň hráli obě naše jednoaktovky najednou. Nejprve Romea a Julii a po čtvrthodinové přestávce westernovou La Platu,“ vysvětlila Radka Pšeničková, která zde získala cenu za nejlepší herecký výkon. Společně s ní si Mrsťa Prsťa odvezl ceny za nejlepší režii a také za nejlepší inscenaci. Díky ní postupuje do národního kola ve Vysokém nad Jizerou.
    Soubor se zároveň účastnil regionální přehlídky dětského divadla ve Stochově, odkud si odvezl zvláštní cenu za svou inscenaci Od La Platy k Fergussonu.

(dra), Kolínský deník, 23. 4. 2002

Klicperovy dny Sadská

    Mezi 19. a 21. dubnem 2002 se uskutečnil již 4. ročník divadelní přehlídky venkovskách amatérských divadelních souborů Klicperovy divadelní dny Sadská 2002.
    Oproti loňskému roku, kdy byly v soutěži pouze tři inscenace, zhlédla porota ve složení Josef Horák, Zdeněk Fürst a Eduard Havránek celkem šest představení, takže již bylo co hodnotit a z čeho vybírat. Nabídka byla pestrá: dvě pohádky, dvě adaptace klasických témat v podání dětských a mládežnických souborů, jedna spekulativní naivně historická féerie a jedno generačně vypovídající autorské představení.
    Největší pozornost si získalo vystoupení souboru Mrsťa Prsťa. Mladí herci ze ZUŠ Kouřim předvedli dvě zcela odlišné, ale jinak vzácně vyrovnané scénické montáže. První z nich, Romeo, Julie a tak dál, vychází z klasického Shakespearova námětu. Ve scénické zkratce s využitím nápadité a zcela funkční choreografie vzniklo jednolité a svou divadelností  velice sdělné a sevřené představení. Druhou montáží bylo scénické převyprávění známé povídky Ivana Vyskočila Padni, padouchu pod názvem Od La Platy k Fergussonu. Zde zase pro změnu dominoval smysl pro humor, ironickou nadsázku a parodii. Zcela po právu bylo toto představení vyhodnoceno jako nejlepší, dostalo cenu za inscenaci s právem postupu na celostátní přehlídku ve Vysokém nad Jizerou. Cenu za režii získal Martin Drahovzal, duše souboru a autor obou adaptací. A do třetice – cenu za nejlepší ženský herecký výkon získala Radka Pšeničková za roli Julie.

[kráceno]
Eduard Havránek, Amatérská scéna, č. 3, 2002.

 

Recenze

Maldé kouřimské divadlo Mrsťa Prsťa se představilo krátkými scénickými formami v pořadí Romeo, Julie a tak dál a Od La Platy k Fergussonu. První část je úpravou Shakespearovy tragédie a druhá scénickým převodem Vyskočilovy povídky Padni, padouchu, zabývající se rodokapsovou "brakovou" literaturou.
 Na obou tvarech se výrazně podílel režisér a snad zároveň i vedoucí kolektivu (nebo party) nátiletých. Je samozřejmé, ře tito mladí "homogenizovaní" členové souboru nemohou dozrát k velkému tématu světové tragédie. Je třeba jim přuznat, že formou velké zkratky a montáže hledají svou generační výpověď k tomu, co je ze známé tragédie zajímá. Provedená esence původní předlohy Romeo a Julie s její obecnou znalostí  jistým způsobem počítá. V zapojení celé osmičlenné skupiny (šest dívek a dva chalpci) do tvořivého procesu montáže je vidět citlivý přístup režiséra. Ani na chvíli není nikdo z nich bez úkolu. Textové party jsou interpretovány velmi upřímně, emotivní stránka projevu jde přes rampu a jsou také čitelné i vztahy jednotlivých postav  v dialozích. Například Julie a chůva, Julie a rodiče a podobně. Z hereckých výkonů nelze vyzvednout jednotlivce, neboť výsleek práce je vskutku záležitostí všech osmi interpretů. Pozitivní přijetí však kazí dosti znatelná nedůslednost v jevištní řeči: nesrozumitelnost, polykání konců slov a vět, intenzita a kadence mluvního projevu a podobně.
 Výrazným a dominujícím prvkem inscenace je hudební doprovod. Škoda, že v divadelním programu není provedený výběr (montáž) hudby blíže označen. Její užití jednoznačně ovlivňuje temporytmus celkového vystoupení.
 V druhé části tentýž kolektiv předvedl jistý druh „scénického čtení", inspirovaný již parodickou předlohou. Posun k westernu, jak je dnes vnímán přes film a televizi  náctiletou generací, je zřejmý (hudební složka). Inscenátoři prokázali v plném rozsahu smysl pro humor, ironii i nadsázkum, a to nejen ve vztahu k textu, ale i v užití scénických prostředků, viz demonstrace předmětů a zjišťování veřejného mínění. Úspěch u publika a jeho zasloužené reakce (potlesky na otevřené scéně) jsou dány také tím, že v daném řádu (žánru) soubor pracuje velmi ukázněně. Z herců zaujaly tři statističky pro svou individualizaci projevující se nejen v jejich charakterech, ale také - a to především - ve vztazích k přednášenému.
V celkovém vystoupení souboru Mrsťa Prsťa se jasně projevuje cílevědomé vedení při citlivém respektování osobnostní individuality mládí. Ti se projevují jako dobře vybavený a sehraný kolektiv, který však pro další vývoj by si mohl klást vyšší nároky v technické vybavenosti, zvláště v jevištní řeči.

Ing. Dušan Zakopal, Větrník, č. 7, 18. 10. 2002. Originál online včetně rozhovoru ZDE.


Krakonošův divadelní podzim

    Nečekaným a milým překvapením bylo představení souboru Mrsťa Prsťa z Kouřimi. (Ten název je podle jména plyšového medvídka.) Jejich vystoupení mělo dvě části, protože jim kdesi kdosi řekl, že jenom jedna část, s níž vstoupili do soutěže na nižším stupni je pro národní přehlídku příliš krátká – tedy snad nepřijatelná nepřípustná. A tak k montáži z Romea a Julie nastudovali westernovou parodii a všechno to skryli pod záhadný a trochu podezření vzbuzující titul Od La Platy k Fergussonu + Romeo, Julie a tak dál. Všechno to vzal na sebe a podepsal – dle W. Shakespeara a I. Vyskočila – „lídr a guru“ souboru, jenž je zároveň podepsán jako režisér, Martin Drahovzal. Tenhle soubor mladých lidí, teenagerů či –náctiletých, pracuje na úplně jiném základě než „postmoderní sousedské“ divadlo. Hrají z vnitřní potřeby něco vyslovit, nějak se projevit, dát najevo svůj postoj. Ostatně, prošli tím, co tvoří podstatu dramatické výchovy. Zvlášť patrné je to na té montáži se Shakespeara. Je to pár dialogů, pár situací hraných na prázdném jevišti, kde jen pohyb a rozmístění herců, to, čemu se říká mizanscéna, je jakýmsi prvkem scénografickým, výtvarným. Hlavní je ovšem osobní zaujetí všech herců, kteří jsou v každém slově, každém gestu, každém pohybu naprosto vnitřně pravdiví, jež vyjevuje hluboký a prožitý vztah k tomu, co se předvádí. Totéž se – samozřejmě komediálně, to je ta půlka, o níž byla řeč na počátku článku – projevuje v parodii na westerny. Opět roste z osobního postoje, z vlastního pohledu, který činí všechno na jevišti nejenom nápaditým, ale i uvěřitelným.

[kráceno]
[Jan Císař], Amatérská scéna, č. 6, 2002.


Kouřimské divadlo Mrsťa Prsťa zaujalo na národní přehlídce

    Už dvanáct let máme možnost sledovat vývoj dětského divadla  v Kouřimi, které je součástí zdejší základní umělecké školy. Hrajeme pohádky, hrajeme komedie, hrajeme věci, které nás baví a které jsou výsledkem hledání našeho pohledu na tento svět. A ten se teď snažíme dobývat.
    Na konci října se Mrsťa Prsťa vydal do Vysokého nad Jizerou reprezentovat Kouřim na národní přehlídku amatérských divadel Krakonošův divadelní podzim. Postoupili jsme sem z regionální soutěže v Sadské, odkud jsme si na jaře odvezli hned tři hlavní ceny.
    Byla to tehdy od nás vlastně drzost přihlásit se se souborem, jehož věkový průměr je sedmnáct let, na přehlídku pro dospělé. Ale vyplatila se.
    Do Vysokého jsme vyráželi s přesvědčením, že co nám prošlo v Sadské, nemůže projít na národní přehlídce. Přeci jen to bylo setkání nejlepších dospělých souborů z obcí do pěti tisíc obyvatel z celé republiky a my, vyslanci Středočeského kraje, jsme dosud soupeřili jen s vrstevníky.  Ale přesto jsme vytáhli náš prapor s Mrsťou a vyrazili do hor.
    Vysoké nad Jizerou divadlem opravdu žije. Zdejší divadelní budovu postavili vlastenečtí ochotníci před dvěma stoletími a od té doby zde udržují kumštýřskou tradici navzdory době, větru i dešti. Lidé jsou zde zvyklí chodit pravidelně do svatostánku můzy Thálie a jsou pěkně nároční.  A národní divadelní přehlídka Krakonošův podzim se tu letos konala už po třiatřicáté.
    To bylo prostředí, kam jsme dorazili plni nervozity i nedočkavosti. Parta „dětí“, jak nám stále říkali, odkudsi z Brna. Trpělivě jsme vysvětlovali rozdíl mezi Kouřimí a Kuřimí, i to, že už nejsme „děti“. Ale to se „dospělým“ souborům, které byly minimálně o generaci starší, vysvětlovalo těžko.
    Ale to nebylo vše. Jak se ukázalo, čekal nás pěkně těžký úkol. Po celém Vysokém se šuškalo, co to ty „kouřimské děti“ přivezly za Shakespeara, že to bude asi nějaká legrace, a my měli vyprodané představení.
    Daleko horším „soutěžním“ oříškem byla porota. Žádní nadšení ochotníci, ale profesionálové každým coulem: František Laurin, režisér a pedagog pražské konzervatoře, Jan Císař, divadelní vědec a pedagog, Jiří Hraše, rozhlasový režisér, Dušan Zakopal, režisér z Ostravy, a Petr Kolínský, pražský scénograf. Viděli jsme rozbor jednoho cizího představení a optimismu nám to nedodalo. Na druhé straně nám tyto nepříjemné skutečnosti vyvažovali všichni organizátoři svou starostlivostí. Cítili jsme se tu jako mezi svými. A všichni si už zapamatovali, že ve jménu města, odkud pocházíme, je před „u“ ještě “o“.
    A pak přišla naše chvíle. Po odpoledním vyčerpávajícím zkoušení byly před začátkem nervy všech osmi hrajících i dvou momentálně nehrajících členů Mrsti Prsti napjaté k prasknutí.
    (O svých nemluvím, ty už dávno odešly kamsi do hor.) Hosteska měla takovou trému, že zapomněla říct lidem, že bude přestávka. A pak to začalo…
     Seděl jsem ve zvukařské kabině a na monitoru sledoval představení zabírané dvěma kamerami. Se mnou tam byla pětice místních techniků, zvyklých běžně si při osvětlovací práci povídat vtipy a dění na jevišti sledovat jen jedním okem. Po pěti minutách jsem zjistil, že všichni sedí, na čem se dá, a bez dechu zírají na monitor jako já. Protože před našima očima probíhalo nejúžasnější a nejemotivnější představení naší hry Romeo, Julie a tak dál, které jsem od svých „dětí“ viděl. Když skončilo, nastalo v sále ticho a pak dlouhý, předlouhý potlesk a jásot.
    Přišla přestávka, napětí ze všech spadlo a do herecké šatny začaly proudit pořadatelé a děkovali nám za úžasný zážitek. „Ať už teď zahrajete cokoliv, máte diváky na své straně!“ zněl jejich vzkaz.
    Pak přišla na řadu parodie na westernn Od La Platy k Fergussonu. Na diváky naladěné Romeem se z jeviště valil vodopád gagů a legrace a oni ho vraceli bouřlivými vlnami smíchu zpět. Byl to opravdu velký večer. Při závěrečném potlesku se Mrsťa Prsťa vracel na jeviště zas a zas. A díval se do rezesmátých obličejů nadšeného publika, které už teď vědělo, že „ty děti z Kouřimi přivezly do Vysokého báječné divadlo“.
    Druhý den nás čekal rozbor přísných pánů porotců, kteří se ale prý včera dobře bavili. A jak jsme zjistili, ty pocity přetrvávaly i do dalšího dne. Jejich hodnocení bylo nečekaně příznivé a soubor byl mnohokrát chválen za herectví, emotivnost, sehranost, přesvědčivost, nadsázku… (dokonce se někteří porotci hlásili do fanklubu Mrsti Prsti, čímž nám dali podnět k zamyšlení, zda ho dokonce nezaložit). Bylo velmi příjemné to poslouchat a jen jsem litoval, že jejich slova nemohou v tu chvíli dolétnout až do Kouřimi, aby mohlo být královské město na své herce patřičně hrdé.
    Ta pravá chvíle „oscarové“ slávy ale měla teprve přijít. Patřily k ní spontánní pozdravy lidí, které jsme druhý den potkávala na ulici a kteří nám děkovali za krásný divadelní zážitek. Ti už teď věděli, že Kouřim je starobylé město na Kolínsku, kde mají prima partu „dětí“, co dokážou být už „dospělými“.
    A k té slávě patřilo i vyhlášení výsledků poslední festivalový večer.
    Mrsťa Prsťa si totiž za aplausu přítomných z národní přehlídky amatérských divadelních souborů Krakonošův divadelní podzim ve Vysokém nad Jizerou odvezl dvě ceny a doporučení na prvním místě k postupu na Jiráskův Hronov 2003. Tedy do Mekky všech českých divadelních ochotníků, kam se touží dostat všichni, kteří propadli kouzlu prken, jež prý znamenají svět.
    Za to, že jsme tyto krásné chvíle zažili, děkujeme všem (a především rodičům), kteří nám pomáhají dělat to, co nás baví. A já osobně musím znovu poděkovat „svým dospělým dětem“ za to, že mi vždycky věřili, že „to dokážou“ a dokázali to.
    Díky moc Radko, Zuzko, Hanko, Kristino, Evko, Jarčo, Evo, Martino, Lukáši a Péťo.
    A nezapomeňte, že ve středu je další zkouška.

Martin Drahovzal, Kouřimský zpravodaj, 2002.


Ocenili amtérská divadla
Malé divadlo Kolín a studentský soubor Mrsťa Prsťa z Kouřimi zaznamenaly na nedávné soutěži velký úspěch.

    Kolínsko – Dvě ochotnická divadla spojená osobností Martina Drahovzala, režiséra i dramatika, dosáhla na soutěžní Pražské oblastní přehlídce amatérského divadla na přední místa.

Strašidla Cantervillská
    Jedním z těchto divadel je Malé divadlo Kolín, které působí pod Domem dětí a mládeže v Kolíně. Toto seskupení vyhrálo celkově na pražské přehlídce druhé místo. K němu se váže také doporučení k mezinárodnímu kolu, které se uskuteční v Třebíči. Do soutěže se přihlásili se svým novým představením Strašidla Cantervillská. Jeho autorem je zmiňovaný Martin Drahovzal, který se inspiroval novelou Oscara Wilda.
    „Tento úspěch nás zavazuje. Musíme pokračovat na stejně kvalitní úrovni. Už jen vybrat dobrý text, aby to nebyla povrchní legrace, je nesnadné,“ uvedl Martin Drahovzal.
    Aktéři představení si však neodnesli jen celkové místo. Cenu za herecký výkon získali Eva Koberová, Václav Bartoš a Jiří Chum. Martinu Drahovzalovi porota udělila cenu za režii.
    Malé divadlo Kolín má již dlouholetou tradici. Jeho současnou ideu popisuje Martin Drahovzal: „Neděláme experiment, spíše jde o tradiční divadlo, hlavně komedie. Diváky ale nepodceňujeme, musejí u našich představení i přemýšlet. Nejdůležitější je, aby odcházeli s pocitem příjemně stráveného večera.“
   
Divadlo Mrsťa Prsťa
    Třetí místo si ze stejné soutěžní přehlídky odneslo divadlo Mrsťa Prsťa. Soubor tvoří část žáků z dramatického oboru při základní umělecké škole v Kouřimi. Jsou to mladí lidé od čtrnácti do osmnácti let, vede je Martin Drahovzal. V soutěži uvedli představení Dva v jednom. Jde o nečekané spojení upravené klasické tragédie Romeo a Julie s westernově laděnou komedií Od La Platy k Fergussonu.
    „Herci si chtěli změřit své síly v tragédii. Tak vznikla již před dvěma lety hra s názvem Romeo, Julie a tak dál. Diváci někdy odcházeli se slzami v očích. Na přehlídce jsme k ní volně připojili žánr westernu,“ vysvětlil Martin Drahovzal.
    Svým umístěním získali přímou nominaci do národního kola studentského divadla, které proběhne v Náchodě. Cenu za herecký výkon získali studenti Radka Pšeničková,  Lukáš Koťátko a Petr Němec. Za toto představení byla další režijní cenu oceněna práce Martina Drahovzala.
    „Zvláštností našeho dramatického kroužku je, že hrajeme poměrně často. Například na okolních základních školách pro děti, což nebývá zvykem. Malé diváky to přitom podněcuje a motivuje,“ sdělil oceněný.

Petra Hudáčková, Kolínsko, 3. 4. 2003.


Mrsťa Prsťa jede reprezentovat Kouřim na národní kolo studentského divadla

    Jaro je tradičně jenen obdobím, kdy k životu procitá příroda a s ní i zimním spánkem klimbající populace, ale také dobou, kdy si v nejrůznějších kláních a soutěžích tato populace poměřuje právě probuzené síly.
    Nejinak je tomu i mezi divadelníky. Mladý soubor Mrsťa Prsťa Základní umělecké školy Kouřim, Který vzešel před pěti lety z jejího středu a který už dávno nelze nazývat dětským, vyrazil opět na své další kumštýřské tažení. A přestože se rok nedobral ještě ani do čtvrtiny, utkali se jeho členové s konkurenty na prknech, jež znamenají Zeměplochu už dvakrát.
    Poprvé to bylo v Praze na specifické přehlídce Chudé divadlo, která nebyla určena nemajetným souborům, jak by si mohl někdo myslet, ale těm, které dokáží divákům sdělit své myšlenky bez kulis a s minimem rekvizit. Odtud si v třeskutém únorovém mrazu Mrsťa odvážel cenu za ženský herecký výkon, který získala Radka Pšeničková, a cenu za řežii.
    Bylo to příjemné a znamenalo to možnost přihlásit se na oblastní přehlídku z Prahy a širokého středočeského okolí, která se uskutečnila prvé dva březnové víkendy v Újezdě u Prahy. Zde se představilo bezmála dvacet souborů od studentských po seniorské převážně z jednotliých částí stověžaté matičky. Příjezd Kouřimáků s "takovým legračním názvem" zde byl již tradičně přijat s lehkým pousmáním. Prostě pro některé „Pražáky přijelo zahrát pár dost mladých venovanů“. Hráli jsme naši poslední dvojinscenaci, kterou dobře znáte – Shakespeara a western – a příjemně jsme překvapili organizátory i sebe. Mě osobně pobavil naprotsto konsternovaný místní dvacetiletý technik, který vedle mě obsluhoval světla a během Romea jen zíral na jeviště a opakpval stále dokola: „To je hustý… to je hustý…“
    Rozbor poroty, která měla opět neukojitelnou potřebu nás zařadit do nějaké škatulky, byl také příznivý a vyzdvihl i další herecké výkony (třeba Kristinu Hejdukovou nebo Hanu Borovou), na které se v celkovém závěrečném oceňování už nedostalo.
    A jak jsem dopadli? V konkurenci všech souborů jsme skončili na třetím místě, hned za Strašidly cantervillskými Malého divadla Kolín, a přivezli ceny za herecké výkony pro Radku Pšeničkovou, Lukáše Koťátka a Petra Němce, a také za režii.
    Tato přehlídka byla ale zároveň soutěží, z níž měli porotci právo poslat některý soubor složený ze studentů středních či uměleckých škol na národní kolo studentského divadla Náchodaká prima sezóna. A rozhodnutím této poroty jede Středočesko a Kouřimsko reprezentovat právě Mrsťa Prsťa. Těším se, tak nám první květnový víkend držte palce.
    A pokud byste měli pocit, že hrajeme pořád to samé, tak vězte, že mezi soutěžením tvrdě zkoušíme novou crazy komedii o bankovní loupeži „Panika. Panika? Panika!“ s níž se 26. dubna hodláme zúčastnit regionální přehlídky v Sadské. Je to pokus o opět dospělejší divadlo, tak snad se bude líbit.
    Slavnostní premiéru pro kouřimské publikum chystáme po opravě kinosálu až na červen. Čímž vás už teď všechny zveme. A předtím se uvidíme na barokních slavnostech, kde uvedeme nejen v repríze Radslavův soud, ale také ohnivou premiéru jedné pekelně kouřimské legendy.

Martin Drahovzal, Kouřimský zpravodaj, 2003.


Malé divadlo a Mrsťa Prsťa v době sklizně
Režisér Martin Drahovzal si může mnout ruce

    Na pražské oblastní přehlídce amatérského divadla, která se konala o prvních dvou březnových víkendech, zaznamenala v konkurenci osmnácti hereckých souborů úspěch obě divadla vedená kolínským režisérem Martinem Drahovzalem. Mladý kouřimský soubor Mrsťa Prsťa obsadil třetí místo s postupem na květnovou národní přehlídku studentského divadla Náchoká prima sezóna a kolínské Malé divadlo dokonce získalo místo druhé a nominovalo se na národní finále v Třebíči. Povězme si nyní o úspěšných souborech více.
   
Mrsťa Prsťa pádí do světa

    Mrsťa Prsťa je desetičlenný soubor, který tvoří převážně středoškoláci, odchovanci Martina Drahovzala z dramatického oboru kouřimské Základní umělecké školy. Soubor existuje pět let při ZUŠ Kouřim, zkouší a hraje v bývalém kouřimském kině. „Mrsťa“ si zvykl na skromné možnosti, proto bývá scénické vybavení a výprava minimální, pojetí inscenací bývá méně tradiční. Mrsťa Prsťa se možná stal i základem kouřimského divadelního obrození. Když soubor v Kouřimi začínal, chodilo na představení jen patnáct diváků. Minulý rok o posvícení se do sálu nacpalo snad desetkrát tolik.
    Loni odehrál soubor okolo šestnácti představení, a to nejen v Kouřimi, ale zejména na různých divadelních přehlídkách, kde mladý „Mrsťa“ mimojiné získal i dopoučení do Mekky amatérského divadla – na Jiráskův Hronov. I díky tomu vstoupil do povědomí odborníků a ředitelé různých divadel zvou rádi „Mrsťu“ k hostování. Režisér Martin Drahovzal připouští,  že soubor je v současnosti na vrcholu své dosavadní kariéry. Předpokládá však, že nasazení a úroveň souboru porostou a „Mrsťa“ bude zářit i v dalších letech.
    Na břenové přehlídce v Praze soubor uvedl celý svůj současný repertoár – dvě aktovky. Romeo, Julie a tak dál (podle Shakespeara) dokáže prý vnímavější publikum i rozbrečet a parodie na western Od La Platy k Fergussonu, inspirovaná povídkou Ivana Vyskočila, je podle Martina Drahovzala stylově někde mezi Cimrmanem a Limonádovým Joem.

Malé divadlo a vlastních nohách
    Malé divadlo vstoupilo do svého druhého života v polovině 90. let, kdy se režisérem souboru stal Martin Drahovzal a divadlo našlo nové zázemí na scéně v klubu Zámecká. „V té době jsem byl nadšenec, který se ještě učil a hledal, jak na to,“ říká režisér a herec souboru v jedné osobě. „Těší me, že s Malým divadlem mohu dělat režijně i herecky tradiční věci, včetně kulis a odpovídající výpravy. Od loňského roku nás podporuje město Kolín, získali jsme i grant Středočeského kraje. Díky tomu si konečně můžeme dovolit vlastní světla a kvalitní nazvučení. Dosud jsme si řadu věcí museli půjčovat, nyní se stavíme na vlastní nohy. Předseda Artamy Milan Strotzer nám na pražské přehlídce řekl, že jsme za poslední roky udělali pořádný krok vpřed. I sami to cítíme.“
    V současnosti Malé divadlo uvádí Strašidla cantervillská, což je značně volný přepis Oscara Wilda. Scénář Martina Drahovzala stav do popředí aktuální motiv, a sice střet konzumního amerického způsobu života s evropským tradicionalismem. Jistě tušíte, kdo v souboji prohrává. Pátou reprízu této inscenace uvidí Kolíňáci na Zámecké 25. dubna.

Vladimír Sládek, Kolínský pres, 2003.


Krajské přehlídky

    Divaedélko Mrsťa Prsťa z Kouřimi pod názvem Dva v jednom sehrálo v jedno představení dvě velice rozdílné inscenace. Tou první bylo vlastní scénické přetlumočení příběhu Romea a Julie podle W. Shakespeara pojmenované Romeo, Julie a tak dál. Mladí –náctiletí absolventi dramatického odboru ZUŠ uchopili známý příběh prizmatem toho, co je na něm zaujalo především, tj. osud mladých lidí a přístup jejich rodičů. Volili prostředky jevištního výrazu, kterými dobře vládnou, a to jak v jednání slovem, tak pohybem, vytvářejícícm mizanscény, ba dokonce scénografii. Inscenae ůsobí jako soustředěná a zaujatá kolektivní výpověď, protknutá jevištní pravdivostí a naléhavostí. Kolektivní duch kouřimského souboru přitom neupozaďuje individuální herecké příležitosti, z nichž role Julie Radky Pšeničkové, Romea Lukáše Koťátka a Juliina otce Petra Němce byly oceněníhodné (čestná uznání).
    Druhou inscenací byla parodie na rodokapsové westerny s názvem Od La Platy k Fergussonu, jejíž výchozí předlohou byla povídka Ivana Vyskočila Padni, padouchu. Kouřimsští se nechali inspirovat Divadlem Járy Cimrmana a pro své jevištní provedení zvolili formu přednášky doprovázené demonstracemi. Komediálnost zde roste k postoje k látce, z nápaditosti a v neposlední řadě z toho, že je vše traktováno s plnou vážností a zaujetím. Ozdobou představení jsou individualizované vstupy tří statističek přednášejících výstupy „svých zjištění“. I v této inscenaci zaujal Lukáš Koťátko, tentokrát v roli klaďase Jima Childa, a Petr Němec coby Prof. Doc. CSc. Obě textové předlohy pro soubor připravil a dobrou režijní rukou opatřil Martin Drahovzal (čestné uznání za režii). Soubor byl nominován na Náchodskou prima sezónu.

[kráceno]
Milan Strotzer, Amatérská scéna, č. 2, 2003.

 

Na národní přehlídce letos už počtvrté

    Dámy a pánové, kouřimští měšťané, vážení diváci. Těmito slovy vás vždy vítám na představeních našeho divadla Mrsťa Prsťa, jež příští měsíc oslaví pět let působení pod tímto názvem, a jimi vás chci přivítat i na malé exkursi do jeho činnosti posledních let.
    Není lehké dělat v dnešní uspěchané a náročné době zájmovou činnost, ať už se jedná o kulturu nebo sport. Je proto potěšující, když se najdou lidé, a to zejména z mladé generace, kteří dokáží svému koníčku obětovat stovky hodin práce, ba přímo dřiny, za níž je jim odměnou úsměv diváků a jejich potlesk. Divadélko Mrsťa Prsťa, které působí při zdejší Základní umělecké škole, se vyprofilovalo před pěti lety a během nich jako fungující soubor překročilo nejen rámec města, ale i regionu.
    Začali jsme v roce 1999 Třemi veterány a pásmem Takoví jsme… a nikd aby nás nenapadlo, že budeme hrát dál než v Kolíně. Postupně jsme si získávali přízeň nejen rodičů a kamarádů, ale i ostatních „nezúčastněných“ diváků a věřte, že nás moc těší. Proto jsme se snažili, aby každé naše představení bylo lepší než to předchozí. Přestože hrajeme pro „diváky“ a ne pro soutěžní poroty, jsou divadelní přehlídky jedinou možností, jak o sobě dát vědět, abychom se mohli představit i v jiných městech. Protože když jsem dřív zvedl telefon a nabídl kulturním činitelům v jiných městech některou naši inscenaci, odpověděli: „Ano, to je jistě hezké, ale na neznámé studenty z nějaké Kouřimi nikdo nepřijde…“
    A tak jsme se v roce 2001 vydali na přehlídkové tažení, které trvá dodnes. Naším startovacím můstkem bylo drama Romeo, Julie a tak dál, které jsme od roku 2000 dodnes hráli dvaadvacetkrát v nejrůznějších prostředích, naposledy na začátku letošního května v kapli Božího těla v Kutné Hoře. Díky této inscenavci jsme se také poprvé dostali a národní přehlídku – a to studentských divadel uměleckých škol v Hradci Králové v roce 2001. O rok později jsme připojili k dramatu i westernovou parodii Od La Platy k Fergussonu a prorazili na další národní přehlídku – venkovských amatérských souborů ve Vysokém nad Jizerou. Skončili jsme tu v konkurenci dospělých souborů druzí a divadelníci si konečně přestali plést Kouřim s Kuřimí.
    Doporučení na známý Jiráskův Hronov nám udělalo jméno, kterému se od té doby snažíme dělat čest. Jak jsme totiž s velkým potěšením zjistili, máme už „své“ diváky mezi dospělými i studenty v řadě míst republiky, kteří jsou zvědaví na každou dalčí inscenaci. A tak nás zvou k hraní do Českých Budějovic, Hrádku nad Nisou, Prahy, ale i na severní Moravu. Je fajn slyšet z míst na druhém konci republiky: „Už se na vás moc těšíme, Mrsťo Prsťo z Kouřimi.“
    Vloni jsme se poprvé dostali na národní přehlídku studenstských divadel Náchodská prima sezóna a letos jsme se tam přes několik regionálních soutěží (Nové Strašecí – cena za reřii, cena za aktuální téma, Újezd u Prahy – cena pro soubor za kolektivní herectví) probojovali zas. Věřte, že není lehké držet nasazenou laťku, ale děláme pro to vše, co je v našich silách. Inscenace Panika. Panika? Panika! minulý týden v Náchodě uspěla a my přivezli ocenění za precizní výtvarnou stylizaci šedesátých let.
    Pro „zpestření“ našeho zkoušecího a hracího maratonu jsme si letos dvakrát „střihli“ Romea, jednou v Kutné Hoře a podruhé v Hradci Králové na studentské shakespearovské soutěži, odkud jsme si přivezli vítězný vavřín v podobě Shakespearových Sonetů s osobním věnováním slavného překladatele Martina Hilského (autor to nestihl podepsat).
    Ohlížení zpět se píše lehce, ale málokdo si dokáže představit, kolik je za jedním představeím skutečné dřiny. Od té intelektuální až po fyzickou. Protože co na jevišti vypadá jako náhlý nápad, je ve skutečnosti výsledkem dlouhých hodin vytváření, zkoušení a pilování. Věnujeme tomu všední odpoledne, ale i víkendy a sváteční dny, kdy ostatní sedí u kávy a televize. Nás to ale baví a jsme ochotni tomu dát vše. Proto nás těší podpora rodičů (a  jejich nervů), partnerů i kamarádů. Velký dík patří také městu Kouřimi, bez něhož bychom neměli takové zázemí a podmínky pro naši (doufám) úspěšnou činnost.
    Mrzí nás ale poznámky příležitostných konzumentů zábavy, že některá představení stále opakujeme, místo abychom na každou příležitost (barokní slavnost, Sen noci kouřimské) připravovali (jednorázově a bez další možnosti využití) vždy něco nového, originálního a neotřelého. Rádi se aktivně účastníme těchto akcí, protože jsme stáli u jejich zrodu, ale všichni studují (někteří letos maturují) a čas na divadlo společně „ukrádáme“ z času, který bychom mohli věnovat něčemu (či někomu) jinému. A tak, máme-li se rozhodnout, zda vytvoříme tři hry polovičaté, nebo jednu dobrou, budeme vždy volit druhou variantu. Nechceme totiž zklamat sebe ani vás.
    Letos nás čeká vedle dalších příležitostí k hraní Paniky, Romea i La Platy ještě divadelní tábor a premiéra nové inscenace. Nebude to tentokrát komedie, na než jste zvyklí, ale opět pokus o drama, tentokrát inspirované středověkými hony na čarodějnice.
    Vstupujeme tím opět na neznámou půdu, A tak nám držte palce, a vám se bude výsledek líbit.


Martin Drahovzal, Kouřimský zpravodaj, 2004.

               MRSťA PRSŤA Kouřim, e-mail: Mrsta.Prsta@seznam.cz