Oblíbená hra:
„Na detektivy“, to mi jde.

Typická role (aneb čemu už neuniknu):
Mrcha. A to rozličné typy: frustrovaná (Rošáda), žárlivá (Černoušci), mrcha bez příčiny (Čarodějka), božská mrcha (Radslav), ďábelská mrcha (Faust), salónní mrcha (Valmont). Jednou se snad dopracuju k andělský mrše:) Ale nedám na ně dopustit, protože vím, že každá z nich je ve skutečnosti hluboce nepochopená, zklamaná a nešťastná… mrcha.
Jinak jediným vybočením byla zatím opilá stará panna v Panice a střízlivá vosková panna v Nevěstě.

Oblíbená replika: „To jsou ale ještěrky!“ 
Z divadla jsou to pak perly ostatních jako: „Vládci se věru těžko odříká, když zachce se mu, spustí i motyka.“ „Tequilový úsvit živých mrtvých“ „Pane, pane, kde jste?“ „Mě nějaké mořské řasy neoblafnou.“ „Vy dva jste prostě ideální pár!"  "Vy nejste mrtvá? Co prosím?" Eventuálně Danovo: „Je to soudkyně, vím, jak to končí.“ Nebo „Mám revolver… ale je na vodu.“
 
Vedlejšák (čili, co dělám kromě hraní):
Snažím se dělat jen to, co mě baví, a mít ráda to, co dělat musím.  

Dosavadní úspěchy v herecké branži (co představuje vrchol mojí kariéry):
Když jsem v deseti letech hrála mořskou hvězdici v muzikálu Jak je moře velké. Měla jsem obrovský červený overal a plazila po jevišti v kolínské ZUŠce.

Co nesnáším:
Pavouky. Pudink, maso a vnitřnosti, fuj. Pasivitu, povýšenost, povrchnost, vypočítavost a nespravedlnost. I sebemenší křivda mě dokáže hrozně rozčílit. Genderovou nekorektnost (což s tím souvisí). Násilí. Skákání do řeči. Ješitnost a nevychovanost. Michala Viewegha.